- Details
- Category: Historie světa
- Hits: 1140
ČAS SVĚTA
Svět, jak ho známe, je zřejmě dost starý. Odhaduje se na stovky tisíc let. Jeho rozloha a vesmírné zařazení je tajemnou otázkou, která trápí astrology a astronomy dodnes. Víme, že se jeho poloha nemění, souhvězdí na nebi jsou stálá. Na jihu světa je teplé přímořské počasí, vysoká vlhkost, v prostředku světa se nachází Soherské království, má skvělé životní podmínky, díky tomu je také často napadáno tvory a mutanty z východu i severu. Na západě země se rozléhá nekonečná poušť, na severu Stolové hory, za nimi nekonečné a hrůzně velké Božské Vrchy. Na východě země se rozkládá hustý prales. Není nikoho, kdo by překročil tyto přirozené překážky na všech světových stranách. Vypadá to, že nám bohové vyčlenili naši půdu, dost velkou a rozmanitou, aby tady klíčily všechny životní formy i mocenské boje rostoucích a zanikajících civilizací.
Co se časového chápání týče, ve světě se střídá den a noc, měsíce, roční období i mimořádné přírodní úkazy. Jednou za pár let přichází Rudá noc (Svět zahalí písečná bouře natolik obrovská, že její dopady jsou viditelné ve všech částech světa. Bouře působí hlavně ve vyšších atmosférických vrstvách, to má přímý dopad na život – říká se tomu Rudá noc. Na několik dnů jakoby ani nevycházelo slunce, tma je až rudá a pověrčivé rasy v tuto dobu neopouští stavení, natož města.), jednou za tři roky Modrovod (vody ve středozemí září, stejně tak Skleněné moře na jihu), každoročně Skony Hvězd či svátek Sestoupení světla (příchod OLIRU).
Svět je stár, avšak jeho obyvatelé jsou zde teprve chvíli, asi 12 000 let. Od té doby se toho mnoho stalo, a jelikož civilizace přežila nejvíce v Soheru, celosvětově se užívá soherského kalendáře i dělení věků. Věků bylo podle Soherských pamětí sedm a myslí se jimi věky elfů, vampírů, lidstva a ostatních inteligentních plodných ras, které si rozdělily a opanovaly zemi.
ČASOVÉ ROZDĚLENÍ:
Věk temnoty: (PRÁZDNOVĚK)
1. věk: (RUTONSKÝ STAROVĚK)
trval asi 3000 let
(časové zařazení: asi 12000 let až 9000 let nazpět)
V tomto věku byl svět ovládán nejvyspělejšími rasami – nadbytostmi jako upíři, víly, Rutonští Ornové, draci a jiní.
Největší dílo doby: Rutonská říše – starověké velkoměsto Ruton, největší město a nejvyspělejší civilizace všech věků.
2. věk: (VĚK CÍSAŘSKÝ)
trval asi 2000 let
(časové zařazení: asi 9000 let až 7000 let nazpět)
V tomto věku byly rasy nadbytostí pomalu vytlačovány rychle se množícími lidmi, orky, trpaslíky, míšenci.
Největší dílo doby: Založení Spáleného království (pravý název proklet a zapomenut), utlačování nadbytostí, vyhlazování, vláda císaře Karudrostenarra, království rostlo díky agresivní a nelítostné taktice – vznik císařství. Dobytí svobodných říší, zničení Rutonu a Rutonské země. Rostoucí odpor a začínající povstání svobodného světa. Na konci 2. věku, roku 718, počátky Soherské říše, formovala se v odboji proti císařství.
3. věk: (SVOBODNÝ VĚK)
trval asi 1000 let
(časové zařazení: asi 7000 let až 6000 let nazpět)
Největší dílo doby: Ve věku 3., roku 420tém - oficiální založení Soherského královstvíSoherem Miliem, který se stal rovněž prvním „Zlatým“ králem. Roku 790 věku 3., první vzpoury proti zásahům bohů a vyslancům, růst Sasanova kultu od roku 850.
4. věk: (ZLATÝ VĚK)
trval asi 1800 let
(časové zařazení: asi 5800 let až 4002 let nazpět)
V této době pokračovala dynastie královského rodu Soherů, králové byli dlouhověcí, moudří a dobří. Země vzkvétala, rozmach rytířstva a šlechty. Pohraniční konflikty využili králové k založení žoldáctva a ke stavbě hradů, opevňování a rozvoji měst. Zachovalo se mnoho památek a písemných rukopisů zachycujících prosperující království a šťastný lid. Bohové a vyslanci růstu království značně pomáhali.
Největší dílo doby: Připojení dalších částí království, včetně východní říše a Stolových Hor. Soher se rozrostl téměř na dvojnásobek, kolonizace probíhala většinou mírovou cestou, později království takřka všechny své državy ztratilo a jeho rozloha se opět zmenšila.
5. věk: (VĚK ZVRATŮ A TROUFALOSTI)
trval asi 800 let
(časové zařazení: 4003 let až 3286 let nazpět)
V této době se odehrála mnohá občanská povstání a vzpoury. Dynastie Soherů vymřela, královskou korunu vystřídalo mnoho hlav, úpadek úřadu krále. Mnoho území odpadlo od království a nalezlo zkázu či zapomnění. Další vzpoury proti bohům a králi. Začátek mocenského rozmachu inkvizice, která dostala všechna práva soudu a práva hrdelní.
Největší zvraty doby: Inkviziční tribunály, mocenské souboje
6. věk: (VĚK VÁLKY)
trval asi 2000 let
(časové zařazení: 3287 let až 1024 let nazpět)
Věk mnoha událostí. Časté nepokoje na východní hranici vyvrcholily ve Velkou válku s Džunglí. Ta se táhla stovky let, ale království velmi pomohla, sjednotila rozpadající se zemi. Nejeden král padl v poli, na konci věku 6. přichází nová královská dynastie - Mulovci, a ta vládne dodnes
7. věk: (VĚK NEJISTOTY)
(časové zařazení: 1023 let nazpět – až podnes)
Věk pomsty dětí GORU, časté nájezdy na jih království, nepokoje, jakoby bohové ztratili část moci, nezapojují se mnoho do vývoje událostí, děti GORU se probouzejí, doba nepokojů a převratných nálezů i vynálezů.
Největší dílo doby:: Obrovské magické pokroky v Observatoriu Furgu, šance urovnat problémy mezi bohy, vyslanci, králem a lidem.
- Details
- Category: Historie světa
- Hits: 1980
Historie světa
Kapitola 1. / Světatvorba
Nevíme, co přesně dalo vzniknout hmotě a vesmíru, ale víme, že země, jejíž malou část zabírá i naše království Soher, vznikla za pomocí bohů a krystalonu. Země je rozsáhlá do všech směrů, rozdělená na království a divoké kontinenty, lidmi neobydlené, plné stvůr či děsivé prázdnoty. Místa, kde se rozkládají království, jsou většinou hodně úrodná a strategicky výhodná. Předpokládá se, že k prvnímu osídlení lidmi došlo asi před 12 000 lety. Postupné zabírání půdy způsobilo narušení křehké rovnováhy a rozpad lidské společnosti do několika království. Věčné války a pustošení nakonec určily přesné hranice jednotlivých panství, ale rovnováha přírody a sil působící na bohy i stvoření byla nějakou záhadou narušena. Lidé během svého pobytu na zemi zjistili, že hluboko pod povrchem půdy se nalézá krystalon GORU. Tento obří zelený krystal byl zřejmě duší země a naplňoval stvoření svou energií.
Zvrácením rovnováhy a přicházejícím zlem se povaha krystalonu změnila a jeho působení začalo vtlačovat chaos do dění na zemi. Podle pověsti padl polobůh SULIEM, první boží vyslanec a zástupce řádu na zemi. Ten se pod vlivem krystalonu rozhodl zvrátit řád a stát se neomezeným pánem a destruktorem země. Jeho činy přinesly zkázu třem královstvím, které byly navždy vyhlazeny z povrchu zemského a Suliemův rozklad a teror by pokračoval dál nebýt vpádu vyslankyně ARU, která po urputných bitvách Suliema zničila či zahnala – přesný výsledek bitvy není dodnes znám. Zlo bylo poraženo, avšak ne tak jak si Aru přála. Suliem byl zřejmě pouhým následkem, nikoliv příčinou pádu dobrých sluhů a mutací v přírodě i v půdách. Krystalon Goru byl změněn a jeho vliv nešlo zastavit. Aru začala pociťovat jeho působení na sobě samé, a tak se rozhodla k poslednímu tažení. Přímluvou u Prvního božstva v čele s Apolem a Myhe položila Aru vlastní existenci na oltář. Touto božskou obětí se zjevil druhý krystalon nebeský, zvaný OLIR. Krystalon dopadnul formou meteoru na zemi a leží podnes na povrchu zemském v městě Forumalis Robeus, jež kolem něj vyrostlo.
Jeho působení na zemi bylo blahodárné a od jeho pádu se zemský povrch obrátil v dobro. Bohužel jeho moc nesahá do podzemí, kde vládne zelený krystalon GORU. Země tedy našla svou křehkou rovnováhu mezi dobrem a zlem, životem a smrtí. Místa střetu sil obou krystalonů jsou téměř na celém povrchu. Proto v zemi Soheru, v králostvím Soherském, naleznete dobro i zlo.
Kapitola 2. / Sjednocení království
Po nastavení rovnováhy země bylo nutno uspořádat vztahy obyvatel. Neustálé boje dobra se zlem vyústily v trvalý chaos a promíchání protijevů vůlí krystalonů. Království upadala, jiná rostla v dobro, ostatní napadli zplozenci GORU. Lidé se museli sjednotit, a tak poslední čtyři lidská království spojil v jedno SOHERUS MILIUS a nazval je království Soherské.
Podmanit si tyto země nebylo vůbec snadné, proto dlouhá diplomatická jednání pomáhala vést řada polobohů a vyslanců nebes. Jejích působením vzniklo jediné celistvé lidské království. Vnitřní rozkoly během staletí však přerostly v občanské války a povstání. Velké skupině obyvatel se nelíbilo neustálé míchání vyslanců bohů do věcí pozemských, a tak začali hledat oporu v síle GORU. Postavit se polobohům a spoluobčanům na odpor nebylo vůbec snadné a mnoho povstalců padlo v prvních dekádách bojů. GORU to ovšem nezaskočilo, pokud to krystalon neplánoval sám. (Nevíme dodnes jestli kameny mají jen obrovskou koncentraci magické energie či mohou myslet, rozhodovat se, cítit.) Mrtvé povstalce zakopané do země Goru obrátil na svou stranu a vytvořil z nich vlastní „podzemské vyslance“. Dal jim velkou moc a vrátil je na povrch jako jeho služebníky a protivníky hrdinům OLIRU. Proslýchá se, že mezi nimi byl i sám Suliem v nové podobě, který se vrátil pomstít se a uzmout zpět své království teroru. Tato zmínka je však nepodložená pohádka na strašení dětí, poněvadž dnes známe jména tehdejších vyslanců, dokonce i některé schopnosti, a Suliemovi nikdo z nich neodpovídal.
Kapitola 3. / Vyslanství temnot
Vyslanci temna kupodivu nezačali války ani sváry. Jednali s představiteli měst a úřadů, vymohli si vlastní osady, právo na život, vybudovali vlastní žoldáky a hrdinské skupiny. Až vše potřebné vykonali, zmizeli a už je nikdo nikdy neviděl. Proslýchá se, že král na ně chtěl spáchat atentát za pomoci již tehdy existující hrdinské skupiny Bílé gardy. Nikdo neví, zda vyslanci podzemí padli rukou hrdinů, či si je GORU povolal zpět. Po jejich odchodu začala v 7. věku, roku 897, druhá poruba a vyhlazování dětí GORU, ničení jejich osad a měst (ničení Temnohradu a Squr Arumu).
Mnozí však uprchli a skryli se mezi civilním lidem okolních měst. Dodnes jsou tedy děti OLIRU a GORU promíšené. Což dalo za vznik frakcím inkvizice, elitních žoldáků a Rudokrvi. Rovněž řádů rytířských, které nejenom že se vzdělávaly, hubily monstra, válčily na hranicích, ale rovněž prováděly poruby a vyšetřování ve věci potomstva a následovatelů hnutí temna. Řády jmenovitě: rytíři Bílé knihy, Rustovci, rytíři Beraní hlavy, Páni Hromových kladiv. Inkvizice nezačala další porubu, ale výstražně upalovala zločince, topila čarodějnice a vymýšlela podobné šarvátky pro odstrašení a návrat na dobrou cestu OLIRU.
Kapitola 4. / Současnost
Píše se rok 1023 sedmého věku.
Hlavním městem království Soheru je Forumalis Robeus s krystalonem OLIREM v srdci města. Králem je Farwott III., vládne sedmým rokem, stár 36 let.
Země se dělí na jednotlivá městská centra a panství. Pořádek udržuje armáda žoldáků, elitních žoldáků (na tuhé nepřátele), inkvizice (na děti GORU, odpadlíky, řády zla), rytířské řády (většinou boje s monstry, zabezpečení krále a jeho dvořanů, knížat a cechovních velmistrů a kněží). V zemi je celá řada družin dobrodruhů, hrdinské skupiny věhlasných jmen, žoldácké jednotky a antihrdinové, nejznámější a nejobávanější GORU jsou Temné pláště, kterým se vyhýbají i hrdinské družiny.
Současné problémy království lze nalézt na mnoha místech. Vypadá to, že inkvizice má řady špehů a informátorů a pomalu kompletuje seznamy podezřelých z pletek s temnotou. Možná dojde k další porubě a krveprolití. Severní hranice je napadána množstvím útoků Solonů, obyvatel severní země, mutantů a zvířecích barbarů. V této části království se poslední dobou objevily známky mocného působení zla, zahynuly zde celé družiny rytířů a hrdinské skupiny, proto byla hranice Černého lesa u Temnohradu uzavřena a je přísně střežena. Král Farwott má obavy z napadení hlavního města a útoku na OLIR, proto byly znásobeny hlídky a povolána armáda Rudých žoldáků a hrdinů. Do města je vstup možný jen s glejtem a důkladnou prověrkou. Toto napětí ještě vyostřuje inkvizice, která ve střední části země udržuje přísná pravidla chování, upaluje narušitele pořádku a údajné špehy GORU. Příhraniční osady, města a hrad Rog jsou mnohem více bezpečné a svobodné. V Kosím Mlatu získává vládu města do rukou lid, což přináší velký nárůst obchodu, neobvyklých obyvatel, obchodníků a příležitostí k živobytí. Co se týče Temnohradu a jeho okolí, kromě přísného zákazu vstupu pro kohokoliv je nyní často vyhledáván uprchlými zločinci, antihrdiny, kteří zde zřejmě nalézají útočiště.
Tolik z královské zprávy ze dne 28, měsíce devátého, roku 1023, věku sedmého.
Královský kronikář Everwin